Památky UNESCO v Srbsku
Nejstarším zápisem na Seznam světovehé dědictví UNESCO (památky UNESCO) je „Stari Ras a Sopoćani“ z roku 1979, tento zápis zahrnuje Stari Ras, což je komplex zřícenin a pozůstatků ranně středověkého města (zbytky kostelů, pevnosti, hradeb, klášterů a dalších sraveb), jenž bylo od poloviny desátého století hlavním městem jednoho ze srbských státních útvarů (Raška). Stari Ras leží na jihozápadě Srbska. Spolu s lokalitou Stari Ras je v tomto zápise na seznam zapsán klášter Sopoćani, středověký monastýr srbské pravoslavné církve, stojící západně od města Novi Pazar, kostel svatých apoštolů Petra a Pavla ve městě Novi Pazar a také klášter Đurđevi Stupovi.
Druhým srbským zápisem na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO je, z roku 1986 a tedy také ještě z dob Jugoslávie, Klášter Studenica, což je klášter, ležící poblíž města Kraljevo ve stčední části Srbska, který pochází z dvanáctého století a je považován za hlavní srbský klášter a za historické kulturní a vzdělanostní centrum středověkého Srbska.
Dalším srbským zápisem jsou „Středověké památky v Kosovu„, jedná se o čtyři stavby, které leží na dnes sporném území Kosova (které je Sbskem považováno za Autonomní provincii Kosovo a Mitochie, na kterém je však vyhlášen částečně mezinárodně uznaný stát Kosovská republika, smluvním státem tohoto zápisu je Srbsko). Mezi uvedené stavby patří Klášter Visoki Dečani, Klášter Peć, Monastýr Gračanica a Chrám Bohorodičky Ljevišské v Prizrenu. Všechny tyto čtyři stavby srbské pravoslavné církve, jsou výjimečnou ukázkou prolínání východní byzantské architektury s románskou architekturou.
Čtvrtým srbským zápisem je „Gamzigrad – Romuliana, Galeriův palác„, jde o archeologickou lokalitu Felix Romuliana o rozloze asi čtyř hektarů se zbytky starořímské pevnosti, paláců a chrámů, postavených na přelomu třetího a čtvrtého století našeho letopočtu císařem-tetrarchou Galeriem. Gamzigrad je součástí města Zaječar, ležícího na východě Srbska.
Pátým zápisem jsou „Středověké náhrobní kameny stećci„, což jsou skupiny náhrobních kamenů z období dvanáctého až šestnáctého století. O tento zápis se Srbsko dělí s Bosnou a Hercegovinou, Chorvatskem a Černou Horou. Na seznam bylo zapsáno dvacet osm takových lokalit, z toho tři jsou v Srbsku, a to v západní části země.
